Používáním našich stránek vyjadřujete plný souhlas s použitím souborů cookie

 

Rybář Vládik

rybaření, výpravy za rybami

Více ve fotogalerii

Partneři

Reklama

Můj lov

Takhle to dělám já - chytání z lodě

Jsem na rybách, přesněji řečeno na kaprech, a opět chytám z lodě. Daleko od břehu, sám na rozlehlé vodní ploše. Povaluji se na lehátku, podzimní sluníčko pěkně hřeje a já si užívám pár dní volna, na které jsem se tolik těšil. Pohrávám si s myšlenkou, že bych napsal článek o tom jak chytám kapry já. Většina rybářů sedí na břehu, ale já plánuji své výpravy za kapry tak, abych mohl chytat z lodě. Proto navštěvuji převážně revíry kde je to povoleno. Tento způsob rybaření jsem si oblíbil už před několika lety.

Chvíli přemýšlím, co bylo tím prvotním podnětem. A už si vzpomínám. To měl Carp club každoroční setkání, tehdy ještě na Seči a tam byla jedna z přednášek o lovu kaprů z lodě. Ano, tam jsem získal první informace. To byl ten impuls, který rozšířil mé rybářské obzory a přivedl do mého dosavadního způsobu rybaření mnoho nového dosud nepoznaného a velmi krásného.

Dlouho jsem rozmýšlel jaké plavidlo si mám koupit. Rozhodoval jsem se mezi nafukovacím člunem a pevnou lodí. Obě možnosti mají svá pro a proti. Nejprve bych z mého pohledu zhodnotil nafukovací čluny. Nepochybnou výhodou je jejich skladnost, což se ocení hlavně při dopravě. Dalším kladem je dobrá stabilita na vodě. Když člun nafukovací, tak určitě s pevnou podlahou. Čluny s podlahou nafukovací se hodí maximálně k zakrmení nebo zavezení montáže, ale určitě nejsou vhodné k dlouhodobějšímu pobytu na vodě. Horší je údržba a zřejmě i životnost nafukovacích člunů. Musí se balit vysušené a zbavené nečistot. Je nutné počítat s menším vnitřním prostorem, při stejných vnějších rozměrech v porovnání s pevnou lodí.

Při výběru pevné lodi je možné už podle tvaru trupu poznat, jak se bude na vodě chovat. Jestliže má ploché dno bude stabilnější, ale také pomalejší než loď s trupem oblým. Je výhodné, když má vysoké boky, což se ocení hlavně ve vlnách.Nejdříve jsem se přikláněl k nafukovacímu člunu, ale pak jsem si to rozmyslel a dobře udělal. Rozhodl jsem se pro pevnou loď a volba padla na známou laminátovou Terezu. Jsem s ní nadmíru spokojen a nemohu si ji vynachválit. Je sice malá, pouze dva a půl metru délky, ale to je spíše její výhoda. Na vodu ji všude dostanu sám a pro jednoho rybáře svou velikostí stačí. Upravil jsem si ji tak , abych v ní mohl strávit nepřetržitě několik dní. Mám zde takové samozřejmosti jako je držák na pruty, ale i na podběrák. Odkládací prostory na drobnosti, které se stále používají a nezbytné vrátky k navíjení kotvících provazů. Důležitou součástí je sklopné a polohovací lůžko, no lůžko, spát se na tom dá. Nad celou lodí mám střechu, jejíž konstrukce je tvořena laminátovými tyčemi v kombinaci se slabou trubičkou, ohnutou do příslušného tvaru. Na konstrukci je navlečena nepromokavá plachtovina. Konce oblouků konstrukce jsou zasazeny do otočných kroužků na boku lodě. Celý systém je podobný jako na dětském kočárku. Výhodou uspořádání je velká rychlost s jakou mohu střechu jak rozložit, tak hlavně složit. To je nutné při silném větru, kdy je plavba se složenou střechou mnohem snadnější.

První moje velká výprava se uskutečnila na Novomlýnskou nádrž. Přijeli jsem s bratrem ve středu až pozdě odpoledne a proto jsme se zakotvili u jednoho z pařezů a vydrželi do rána. Jediným úlovkem byl cejn. Druhý den dopoledne jsme pokračovali v plavbě po přehradě a hledali lepší místo. Objevili jsme pěknou plošinu, zakrmili a začali chytat. Tady už to bylo lepší a do druhého dne jsem měl na rozdíl od bratra na kontě několik menších kaprů a mezi nimi sedmdesátku chycenou na feeder. Pořád to ale ještě nebylo ono a navíc několik set metrů od nás neustále vyskakoval jeden kapr za druhým. Vydal jsem se na průzkum. Objevil jsem prostor se zatopeným křovím. Sonar ukazoval i dosti značné množství ryb. Se svým zjištěním jsem se vrátil a o změně místa bylo okamžitě rozhodnuto. Později se potvrdilo, že to bylo rozhodnutí správné. Parádně jsme si zachytali i když nepřišel žádný mušovský obr i tak jsme byli spokojeni. Nejúžasnější na tom ale bylo to, že kapři byli všude okolo a vyskakovali jeden přes druhého. Počasí nám přálo a my vydrželi na vodě až do neděle, kdy se začínalo schylovat k dešti, na ten jsme tehdy ještě nebyli vybaveni, a proto jsme raději odjeli na břeh.

Tato příhoda ukazuje, že výběr vhodného místa k lovu není nahodilý. Z mých zkušeností je nejlepší chytat tam, kde se kapři zdržují , kde mají dostatek potravy a kde se cítí v bezpečí. Jestliže chcete taková místa najít je téměř nezbytné zařadit do výbavy echolot. Bez jeho pomoci by bylo hledání těchto míst velmi zdlouhavé. Když už jste to správné místo našli a byli na něm úspěšní, budeme se na něj chtít zase někdy vrátit. Tady vřele doporučuji navigaci GPS. Pro tyto účely stačí i jednodušší typy do kterých si uložíte dané body a navigace vás na ně navede s dostatečnou přesností. Mělo by být samozřejmostí, že po skončení rybolovu po nás na vodní hladině nic nezůstane. Nespoléhejte na to, že stejné místo najdete podle průsečíku pevných bodů na břehu, je to na rozlehlé vodní ploše nepřesné. Je dobré si také do GPS uložit místo na břehu, odkud jste vypluli. Když se vracíte v noci je orientace podle reliéfu stromů na břehu problematická. Rybářům neudělá nic větší radost, než když jim najedete do natažených vlasců.

Jednou z nejdůležitějších věcí při chytání z lodě je správné kotvení a to bych vám rád popsal. Nikdy jsem nepoužíval kotvící tyče. Pro mě mají oproti nesporným výhodám, mezi něž by se dalo uvést stabilnější ukotvení, také nevýhody. Na tak malé lodi jako je Tereza by se velice špatně přepravovaly a při větší hloubce vody si kotvení pomocí tyčí nedovedu vůbec představit.

Používám k ukotvení dvě kotvy. Jsou to plochá závaží, já mám kruhová, přední o hmotnosti asi osm a zadní šest kilogramů, s očkem uprostřed pro připevnění provazu. Zde bych zdůraznil ten provaz. Žádná ocelová lanka. V případě nebezpečí musí být možnost kotvící provazy přeříznout. Do očka na závaží je zacvaknutá karabina s provazem minimálně o dva metry delším než je hloubka v daném místě. Na druhém konci každého provazu je plovák opět s očkem. Plovák je tam proto, aby držel konec provazu na hladině. Do očka u plováku se zaklesne karabina s provazem od lodního vrátku (navijáku provazu).

A nyní k vlastnímu postupu při kotvení. Nejdříve si najdu místo kde chci lovit, kam budu nahazovat. Místo si označím malou bójkou. Na noc ji osadím světlem. Potom pluji proti větru (předpokládanému větru) na stojaté vodě nebo na řece proti proudu směrem k místu kotvení (tam kde bude stát loď ). Toto místo je od lovného místa vzdáleno tak, abych pohodlně dohodil. Záleží také na hloubce, tam kde je mělko raději dál, abychom si ryby neplašili. Přejedu místo kotvení zhruba o patnáct metrů a spustím přední kotvu. Do očka plováku připnu karabinu s provazem od předního  lodního vrátku, vrátek odjistím, nechám ho odvíjet a pluji zpět směrem k lovnému místu. Přejedu místo kotvení asi o deset metrů a spustím zadní kotvu. Do očka plováku připnu karabinu s provazem od zadního vrátku. Složím vesla a předním vrátkem začnu navíjet zatímco ze zadního se provaz odvíjí. Když jsem na místě z kterého chci lovit, provazy dopnu a vrátky zajistím. Jestliže spustíte kotvy přímo pod loď, tak se budou zvedat při každém jejím zhoupnutí a ta vám nebude držet. Zpravidla se kotvím tak, abych měl zadní plovák s karabinou přibližně jeden až dva metry od lodě. Je to z důvodu rychlejšího odkotvení, protože na zadní karabinu se snadno dotáhnu a nemusím manipulovat s předním vrátkem. K přední karabině se potom dostanu ručkováním po provaze. Toto uspořádání má tu výhodu, že když je nutné rychle odplout, tak se nemusím zdržovat s vytahováním kotev, ale pouze odepnu karabiny a kotvy označené plováky mohu nechat ve vodě a vrátit se pro ně za příznivějšího počasí.

Na velkých vodních plochách je vítr tím hlavním limitujícím prvkem pro chytání z lodě. Někdy fouká a postupně přidává na síle, ale stane se, že i z úplného bezvětří se rozfouká velice rychle do překvapivé síly. Vzpomínám si na jednu takovou příhodu. Je tu konec července a máme dovolenou. Trávíme ji s přáteli, jako v posledních letech již mnohokrát na jižní Moravě u Novomlýnské nádrže. Z  let minulých jsem si nevzal žádné poučení a pořád si pletu dovolenou s rybářskou výpravou. Vždy to však dopadne stejně. Přes den výlety po okolí, večer posezení u vína a hraní karet. Ne, že bych si nedal víno, občas si i karty mohu zahrát, ale té rybařiny je na mě nějak málo. Povedlo se mi prosadit večerní chytání z lodě s tím, že se vrátím až druhý den dopoledne. Nakládám nejnutnější věci a vyplouvám. Fouká dosti silný vítr a já se s ním pomocí vesel peru co můžu. Věřím, že se uklidní jinak by to nebylo nijak příjemné chytání. Kapři neberou, což se dalo čekat. Naštěstí vítr k večeru opravdu trochu zeslábl. Pořád foukal od východu, ale nad ránem úplně ustal. Po chvíli bezvětří se zvedl od západu tak silný vítr, že o dalším chytání nemohla být ani řeč. V počáteční fázi chvilku trvalo než se vytvořily vlny, ale za krátký čas byly tak velké, že bojovat jenom s vesly proti nim a větru bylo zhola nemožné. Snažil jsem se dostal na břeh což se mi podařilo, ale úplně na jiném místě než jsem měl v úmyslu. Tomu kdo by chtěl chytat ryby na takto velkých vodních plochách doporučuji vybavit loď výkonným elektromotorem s baterií dostatečné kapacity, nebo spolehlivým motorem spalovacím, který v těchto krizových situacích neváhám použít.

Vzpomínám si ještě na jednu příhodu, kde hlavní roli hraje zase vítr. Stala se mi opět na Novomlýnské nádrži. Byla již tma a dost silně foukalo. Já byl zakotvený navzdory všem pravidlům zádí proti větru. Jinak to kvůli vázkám nešlo. Podřimuji na lehátku, když se znenadání rozezněli oba signalizátory téměř souvislým tónem. Chvilku mi trvalo než jsem pochopil, co se vlastně stalo. Jak se loď pohupovala ve vlnách, tak se provaz od zadní kotvy dřel o vodící kroužek až se přetrhl. Rázem byla loď unášena větrem, než se zastavila na přední kotvě, samozřejmě v obrácené poloze a vlasce teď směřovali podél lodě zpět někam za moje záda. Jeden prut se mi podařilo vytáhnout bez problémů, ale druhý zůstal ve vázce. Nechtěl jsem montáž utrhnout, a tak jsem musel použít motor, abych se nad vázku dostal a montáž vyprostil. To jsou chvíle kdy je nutné zachovat chladnou hlavu a dopředu si promyslet jak situaci řešit.

Co ještě dodat. Snad jen vlastní vyznání, že chytání z lodě si mě zcela získalo. Je to absolutní volnost. Jste na té vodní pláni zcela sami a můžete si chytat kde chcete. Změnit místo je dílem okamžiku. Vytáhnout pruty, kotvy a už si plujete. Žádné stěhování přístřešků, lehátek a spousty dalších věcí. Všechno máte v lodi. Také chytání je mnohem jednodušší, protože máte nahozeno jen do vzdálenosti několika desítek metrů. Přeji všem co by chtěli zkusit takto rybařit mnoho krásných zážitků o které určitě nebudou mít nouzi. Dále dostatek respektu před počasím a žádné zbytečné riskování. A kaprům, až je budete pouštět, šeptejte ať se drží co nejdál od břehu.